4.4. Řešení problematiky prvků trvalé zeleně s
požadovanou asanační funkcí
v krajině v rámci polyfunkčního systému trvalé vegetace na příkladu
lokalit
Karviná - Louky, Orlová, Tišnov - Předkláštěří
a Orlová II.
4.4.1.Úvod
Pro zpracování podkladů charakteristiky asanační funkce trvalé zeleně byly využity čtyři následující problémové lokality, řešící asanaci území s přispěním schopností a vlastností prvků trvalé zeleně:
1. Asanace a rekultivace území, které se vlivem poddolování propadá
(Karviná - Louky).
2. Asanace území bývalé koksovny s půdou vysoce kontaminovanou organickými polutanty (Orlová).
3. Asanace a rekultivace vápencového lomu (Tišnov - Předkláštěří).
4. Asanace sesuvného svahu biologickými metodami (Orlová).
4.4.1.1. Obecná charakteristika fce
Intenzivní exploatace krajiny a přírodních zdrojů, ať již pro průmyslové nebo zemědělské účely, představuje cizorodý zásah do přírodního prostředí, často spojený se změnou reliéfu krajiny a celou řadou krajinotvorných faktorů - abiotických i biotických. Disturbaci krajiny je možné rozdělit do dvou základních stupňů:
1. Degradace krajiny, kdy v území stále existují funkční, popř.potenciální možnosti přirozené regenerace;
2. Devastace krajiny, kdy je zcela nebo nad únosnou míru autoregeneračních schopností narušena původní struktura a regenerace přirozenou cestou je zdlouhavá.
Podle zařazení k určitému typu disturbace území je možné stanovit ekologicky i ekonomicky nejvýhodnější "rekultivační cíl", tak aby bylo obnoveno funkční využití narušené části krajiny. Tj., funkčním využitím (začleněním) do krajiny rozumíme takovou konečnou úpravu exploatovaného území, která zajistí obnovu přirozených funkcí ekosystému a současně umožní využití území v souladu s územním plánem daného katastrálního území.
Ke zmírnění, popř. zahlazení negativních dopadů na krajinu po ukončení těžby slouží technologické procesy začleňování exploatovaných území (těžebního prostoru) do okolní krajiny, tzv. sanace a rekultivace. "Organizace je povinna zajistit sanaci všech pozemků dotčených těžbou. Za sanaci se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur" (zákon č. 439/1992 Sb., § 31, odst. 5, o ochraně a využití nerostného bohatství). Často se v praxi používá i obdobný termín "asanace", který je i v předchozím textu používán jako synonymum (latinská předpona a- označuje děj).
Další výklad chápe sanaci jako úpravu prostoru po stránce zdravotní a hygienické, především stavební úpravy zdravotně závadných městských čtvrtí a devastovaných ploch v území. Rekultivace doslova znamená komplex prací zaměřených - na obnovu produktivity narušených pozemků, nebo také - na zlepšení podmínek životního prostředí v souladu se zájmy společnosti (ČSN 465330). Rekultivovaná krajina by proto měla být ekologicky vyvážená, zdravotně a hygienicky nezávadná, efektivně i potenciálně produktivní a esteticky a rekreačně působivá. Podle zaměření rekultivačního cíle je rekultivace chápána buď jako zemědělská nebo lesnická (s různými podtypy, např. ovocný sad, orná půda, pěstírna pro sklizeň biomasy, rekreační lesy, lesy zvláštního určení apod.).
V našem pojetí chápeme rekultivaci jako úpravu devastovaných částí krajiny, všech jejich složek (atmosféry, litosféry, pedosféry, hydrosféry a biosféry). V posledních letech se v oblasti péče o krajinu objevují další termíny, jako např. revitalizace, renaturalizace, regenerace.
Revitalizace doslova znamená "znovuoživení, návrat života" a obvykle je chápána jako náprava antropogenně ovlivněné krajiny nebo její části do stavu přírodě blízkého (popř. blížícího se původnímu stavu, např. revitalizace říčních systémů).
Pojem renaturalizace má podobný význam, je definován jako "obnovení původního přírodního stavu území po skončení nějakého lidského zásahu" (Slovník cizích slov, 1996). V kontextu s obnovou území postiženého těžbou nerostných surovin je ale cíl renaturalizace krajiny nesplnitelný, tj. obnova původního stavu je z morfologického hlediska nemožná.
Regeneraci vysvětluje Akademický slovník cizích slov (2001) jako obnovu, obnovení původního stavu. Protože v tomto pojetí je naplnění výkladu stejně nemožné, jako u pojmu renaturalizace, je regenerace v našem pojetí chápána jako postupný proces vedoucí k posílení přirozených ekologických vazeb v ekosystému a v krajině, tj. chápeme ji jako postupný návrat "přírody" takovou úpravou, která bude podle charakteru objektu respektovat jak složky přírodní, tak lidské aktivity (Stalmachová, 2001a).
4.4.1.2.Vztah fce a vegetace
Využití prvků zeleně v krajině bez nebo jen s omezeným zásahem v rámci technické rekultivace je možné v souladu s územním plánem a následným funkčním využitím krajinného segmentu.
1. Např. je "zbytečné" zavážet zvodnělé poklesové kotliny, pokud je pro území plánováno rekreační funkční využití (přírodní zóna v rámci zonace území), nebo pokud je možné využití vodní plochu pro produkci zemědělskou (rybníkářství – teoreticky výrobní zóna). Součástí vodní plochy jsou břehové porosty, jejich sanační funkce spočívá ve:
o zpevňování břehové linie, ochraně břehů proti abrazi a erozi
o samočistících procesech eutrofních a eutrofizovaných stojatých i tekoucích vod apod.
o ochraně hydrologických poměrů v území.
2. Rekultivace kamenolomu by měla být založena na požadavku začlenění objektu dokolní krajiny, není ale vždy pozitivní požadovat zavezení kamenolomu inertním materiálem a výsadba lesa. Cílem technické a biologické rekultivace může být tvorba reprezentativního geologického profilu obklopeného přirozenými porosty rostlin v sukcesních sériích tak, aby byl umožněn rozvoj odpovídajících druhově bohatých společenstev živočichů. Sanační funkce spočívá ve:
o snižování prašnosti v okolí
3. Sanace území s vysoce kontaminovaným půdním substrátem technickými metodami je dlouhodobá a spojená s řadou přímých a nepřímých rizik úniku látek. Pro sanaci území je možné využít schopnosti nižších a vyšších rostlin "zpracovávat" organické polutanty ve vlastním metabolismu a podílet se tak na dekontaminaci půd bez značných finančních a technických nákladů. Zapojený rostlinný kryt (bylinné, keřové a stromové patro), spolu s rozvíjející se mikroflórou v zúrodnitelném půdním substrátu, s prostorem pro vytvoření dostatečného A0-horizontu s dobrou humifikací, dává prostor pro postupnou dekontaminaci území ovlivněného vysokým obsahem cyklických organických látek. Sanační funkce spočívá v:
o dekontaminaci půdního substrátu biologickými metodami
o obnově funkčního využití území (to je omezováno hygienickými opatřeními směrem k zalesnění, popř. k sadovnicko-krajinářskému řešení parkovou výsadbou)
4. Sanace sesuvného svahu je realizovatelná technicky (betonové stěny, ochranná pera apod)., což jsou metody finančně i technicky náročné. Vhodně rozmístěnými skupinami stromů a keřů s odpovídajícím druhovým složením je možné řešit sesuvné svahy v poddolovaném území biologicky. Sanační funkce spočívá v:
o ochraně půdního profilu
o ochraně území pod sesuvným svahem
o úpravě hydrologických poměrů v území.
Ve všech výše uvedených příkladech je obvykle možné kromě primární asanační fce identifikovat i další sekundární fce trvalé zeleně, vždy se jedná o komplexní působení těchto funkcí v území.
4.4.1.3. Efekt pro zájmové území
V konkrétních podmínkách krajiny exploatované těžbou nerostných surovin (kde důsledkem exploatace je přímá a nepřímá devastace povrchu, reliéfu, složek a prvků krajiny) je ze zákona č. 439/1992 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (úplné znění zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon), ve znění jeho pozdějších úprav a provádějících vyhlášek, novelizace zákona č. 10/1993 Sb. a č. 168/1993 Sb., nedílnou součástí těžby sanace a rekultivace postižených území. Řešení ssf asanační v konkrétní hornické krajině proto úzce souvisí se sanačními a rekultivačními technologiemi a postupy aplikovanými v území.
Základním úkolem rekultivací je obnova nebo tvorba pozemků a kultur s jednoznačně vymezeným nebo dlouhodobě plánovaným funkčním využitím (v souladu s koncepcí ekologicky vyvážené krajiny a životního prostředí).
Základním a prvotním požadavkem při obnově krajinných částí devastovaných těžbou nerostných surovin je plošné řešení rekultivací v jednotlivých krajinných částech s úzkou návazností na vlastnosti a charakter celé hornické krajiny. Cílem takového přístupu je postupná obnova funkcí a vazeb v krajině, a to jak ekologických, tak sociálně-ekonomických. Typ, charakter a plošné rozmístění prvků trvalé mimolesní a lesní vegetace hraje velmi významnou roli především ve vztahu k nutné postupné obnově ekologické stability krajiny (Stalmachová, 1998).
Jedná se tedy o proces komplexní obnovy vztahů a vazeb v území, realizovaný jednak cílovou kulturou rekultivace (pole, les, park, sídlo, vodní plocha apod.), jednak požadavkem začleňování prvků mimolesní krajinné zeleně do cílových kultur mimolesních, začleňování křovinatých a vysokobylinných porostních lemů do lesních kultur.
Funkce prvků mimolesní krajinné zeleně v rekultivovaném území působí vždy komplexně, v závislosti na krajinotvorné hodnotě a rekultivačním cíli. Stanovení rekultivačního cíle vychází z ekologické, sociálně-ekonomické a územně-technické kapacity a potenciálu řešeného území. Určení ekologicky vhodného a společensky žádoucího způsobu rekultivace patří mezi nejméně propracované, značně variabilní a nejčastěji diskutované problémy rekultivační teorie i praxe. Těžba nerostných surovin ve většině případů představuje i další typy intenzivního rozvoje urbanizace a průmyslového využívání dotčené krajiny. To sebou nese řadu požadavků na ozdravné působení, současně produkční schopnost rekultivovaných pozemků, kvalitu a na estetiku životního prostředí.
Rekultivovaná krajina by měla být:
* ekologicky vyvážená, tj. měla by vytvářet rovnovážný krajinný systém s funkčními energomateriálovými toky a vazbami (funkce biologická)
* zdravotně a hygienicky nezávadná (funkce sanační a meliorační)
* efektivně i potenciálně produktivní (funkce produkční)
*.... esteticky a rekreačně působivá. (funkce rekreační a estetická)
Obnova krajinných částí ovlivněných těžbou nerostných surovin nebo průmyslem v současné době směřuje ke koncepci tvorby pestré krajinné struktury, tj. ke koncepci a odpovídající realizaci zastoupení akceptovatelného poměru zemědělských, lesních, vodohospodářských a rekreačních způsobů rekultivace (Stalmachová, 2000).
Zastoupení jednotlivých způsobů rekultivace je dáno:
* přírodními faktory devastované krajiny a sousedních orografických a biogeografických celků;
* charakterem devastace, která původní přírodní ráz krajiny výrazně mění;
* souborem sociálně-ekonomických poměrů, především intenzitou mimotěžební industrializace a urbanizace krajiny, lidnatostí, výměrou a strukturou lesního a zemědělského půdního fondu. (návrh nové krajinné struktury ale nemůže vycházet pouze z obecné typologie krajiny, popř. z porovnávání výměr jednotlivých krajinných prvků, jako jsou lesy, zemědělské půdy, poměr orných půd a trvalých travních porostů a pod.).
4.4.1.4. Možnosti plnění fce pomocí vegetace
Schopnost porostů trvalé zeleně přispívat k sanaci zájmového území a způsob využití jejich prvků v rekultivované krajinné části (v území exploatovaném těžbou nerostných surovin) vychází především z:
1. Vlastností a charakteru stanoviště (potenciální a současné abiotické a biotické faktory, včetně širších územních vztahů, typu a rozsahu narušení - kontaminace plynná, prašná, popř. organickými látkami, deformace reliéfu, atd.).
2. Z přirozených migračních cest v území (jejich znalost a tolerance v území je důležitá z hlediska zabezpečení šíření genetické informace z refugií výskytu tj. základem se musí stát dnes již existující refugia přirozených zdrojů genetické informace na lokální až nadregionální úrovni). Využití genetické informace v území pro obnovu krajinných prvků trvalé zeleně působí pozitivně jak z hlediska ekologického, tak ekonomického. Přírodní nebo přírodě blízky krajinný prvek (samovýsev, výsev nebo výsadba autochotnní skladby) plní asanační funkce rychleji a ve větší škále účinku (je adaptován na dané stanovištní podmínky).
3. Z požadavku zařazovat mimolesní prvky trvalé zeleně do všech typů cílových kultur na rekultivovaných plochách (zemědělské a lesnické typy rekultivací, sadovnicko-krajinářské, speciální a hydrologické typy rekultivací apod.). Požadavek vychází z faktu, že prvky trvalé mimolesní zeleně jsou funkční a přirozenou součástí kulturní krajiny s komplexním působením v krajině. Charakter nově začleňovaných prvků trvalé mimolesní zeleně má vycházet z druhového složení a struktury přirozených typů společenstev ekotonu.
4.4.1.5. Technická řešení
Technické varianty obnovy krajinných segmentů jsou řešeny tzv. technickou rekultivací jako součástí biotechnické fáze sanace a rekultivace hornické krajiny. Technické rekultivace mají za úkol:
1. modelovat tvary reliéfu tak, aby:
o byla odstraněna extremita prostředí,
o se nové objekty začlenily do okolní krajiny,
o byla řešena protierozní opatření,
o byla řešena protisesuvná opatření,
o byly řešeny odtokové poměry v území;
2. zřizovat a udržovat příjezdové a hospodářské komunikace.
Lomy, výsypky, odvaly, skládky, loužící pole, sedimentační a dočišťovací nádrže jsou účelové stavby, na které se v plné míře vztahují stejná legislativní opatření, jako na všechna stavební díla. Nesmí být realizovány v ochranném pásmu vodních zdrojů I. a II. stupně, v zátopovém území vodních toků, v ochranném pásmu sítí elektrického vedení a pásmu určeném správou spojů. Při jejich tvarování je nutné zajistit:
o podmínky pro vhodné mikroklima
o podmínky pro definitivní tvarování svahů a plošin bez použití provizorních prostor pro ukládání odpadů
o stabilitu svahů i po případném zvětrání uložených hlušin, po případné deformaci podloží vlivem poklesu nebo po případné změně vodního režimu vlivem poklesu.
4.4.1.6. Vazba na základní vědy a charakteristika účinnosti stromu
Základní vědy:
o pedologie
o hydrologie
o geologie
o biologie - biochemie, fyziologie, botanika, dendrologie, fytocenologie
o ekologie - ekologie rostlin, ekologie živočichů, ekologie krajiny
.Účinnost stromu v rámci ssf s asanační funkcí vychází z vlastností:
1. listové plochy
2. kořenového systému
3. rostliny jako celku (jednotlivec, skupina).
1. Listová plocha je hodnocena v jejích nejdůležitějších aspektech:
a. Spotřeba CO2 a produkce O2 - pozitivní vliv povrchu rostlin ve vztahu k celkové bilanci spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého v průmyslem a hlubinnou těžbou ovlivňovaném území;
b. Filtrace přízemních vrstev vzduchu s následným snižováním prašnosti prostředí a
snižování obsahu Nox a dalších znečišťujících látek;
c. Tepelný a vlhkostní režim prostředí - omezování extrémních výkyvů teploty a vlhkosti mikroklimatu
d Hluk a vibrace - tvorba zvukových clon a příznivé ovlivňování akustické dispozice jednotlivých stanovišť
e. Produkce baktericidních a dalších fytoncidních látek
f. Produkce aromatických látek, silic, éterických olejů apod.
g. Produkce biomasy pro ochranu a obnovu půdního edafonu a detritových potravních řetězců.
2. Kořenový systém:
a. Stimulace pedologických procesů v recentních půdních substrátech
b. Protierozní účinek - zpevňování povrchu hlušin a obnažených orničních a podorničních zemin na rekultivovaných plochách;
c. Úprava fyzikálních a chemických vlastností půdního substrátu, pozitivní ovlivňování nutriční hodnoty;
d. Úprava hydrických poměrů, pozitivní ovlivňování vlhkostních poměrů v půdním substrátu
e Dekontaminace půdního profilu, povrchových a spodních vod v imisně zatíženém území.
3. Rostlina jako celek (jednotlivec, porostní skupina):
a. Působení na psychický a psychosomatický stav obyvatel průmyslového regionu
Bioindikační význam znečištění prostředí pomocí specifických druhů a skupin organismů,
fytoindikační význam spontánních a přirozených společenstev rostlin a populací rostlin;
b. Refugia organismů, poskytující úkrytové a potravní zdroje, genofondové zdroje pro znovuosídlení postupně regenerovaných částí území;
c. Sekundární biotopy pro rostliny a rostlinná společenstva ;
d. Migrační cesty pro osídlování sekundárních ekotopů v rekultivovaných částech území;
e. Ochrana zdrojů spodních vod;
f. Produkce ekonomicky zhodnotitelné biomasy.
g. Estetický význam - vizuální sanace devastovaného prostředí, "zelené opony", apod.;
4.4.2. Charakteristika vegetačního článku
4.4.2.1. Požadavky charakterizující vlastnosti článku
Vegetace obecně je biologicky nejaktivnější faktor, ovlivňující charakter, vlastnosti a funkce krajiny a jejich částí. Biologicky aktivní plochy hospodaří se sluneční energií podle fyziologických zákonitostí, tj. produkují organickou hmotu, ovlivňují složení a vlastnosti ovzduší půdního substrátu i povrchových vod, vystupují jako důležitý klimatický činitel, který ovlivňováním vlastností ekotopu zlepšuje vlastní životní podmínky a tím vytváří podmínky pro ostatní živé organismy, včetně člověka.
Současně vychází z poznatku, že některé extrémní lokality např..vytěžené kamenolomy, mohou být velmi významným refugiem azonální a extrazonální vegetace a tomu odpovídající fauny, tj. mohou se výrazně podílet na zvyšování druhové diverzity v území. Základním předpokladem je odpovídající způsob asanace a rekultivace.
4.4.2.2. Výběr druhové skladby
Významným faktorem ovlivňujícím úspěšnost a kvalitu obnovy půdního profilu na rekultivovaných nebo sanovaných plochách je zapojený porost bylinného patra. Ochrannou a protierozní funkci plní především kořenový systém. Ten se primárně podílí i na samočistících procesech probíhajících v půdním subsystému. Z tohoto důvodu se často používají především na svahy výsevné směsi hluboko kořenících jetelovin a travin. Do výsevných směsí jsou upřednostňovány druhy nízké a výběžkaté s výraznou schopností vegetativního rozmnožování, druhy které pozitivně ovlivňují fyzikální a chemické vlastnosti půdního substrátu.
Pro stanovení druhové skladby je nutné zohlednit umístění vegetačního článku (volná krajina x sídelní útvar).
Dřeviny a keře jsou rozděleny do tří skupin:
1. skupina - dřeviny a keře s melioračním významem, tzv. dřeviny přípravné: Euonymus europaeus, Sambucus nigra, Caragana arborescens1, Swida alba, Rhamnus catharctica, Hippophae rhamnoides, Ribes aureum, Cornus mas, Crataegus laevigata, Crataegus monogyna, Lonicera tatarica, Ligustrum vulgare, Colutea arborescens, rod Spiraea, Salix purpurea, Salix capraea, Robinia pseudoacacia, Populus tremula, Eleagnus angustifolia, rod Forsythia.
2. skupina - dřeviny a keře s významem melioračním a částečně hospodářským: Alnus glutinosa, Alnus incana, Acer negundo, Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Betula pendula, Cerasus avium, Populus balsamifera, P. berolinensis, P. candidans, P. trichocarpa.
3. skupina - cílové dřeviny s hlavní funkcí produkce dřeva: Quercus rubra, Populus robusta, P. serotina, P. regenerata, Quercus robur, Quercus petraea, Ulmus glabra, Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Larix decidua, Pinus sylvestris, Pinus nigra, Pinus murrayana, Picea pungens, Picea omorica, Pseudotsuga menzienzii.
Pozn. - uvedeny jsou i druhy introdukované a okrasné, pro volnou krajinu, tj. výrobní a přírodní zónu vhodné upřednostňovat druhy autochtonní
Podle charakteru stanoviště a požadovaného cílového porostu jsou sestavovány osazovací postupy a druhová složení ve 4 typech zalesnění:
1. kultury s použitím pouze průkopnických dřevin a keřů (strmé svahy, dočasné rekultivace)
2. kultury s použitím pouze přípravných dřevin (nepříznivá stanoviště s velkým procentem skeletu, s kompaktními jíly, se sterilními písky a pod.)
3. kultury se současnou výsadbou pomocných dřevin v kombinaci s cílovými (částečná úprava půdního povrchu před výsadbou)
4. kultury s použitím pouze cílových dřevin (kvalitně provedená biotechnická fáze biologické rekultivace).
Základem úspěšné výsadby a funkčního zapojení prvku krajinné zeleně je pevné bylinné patro. Složení výsevné směsi bylinného patra musí odpovídat požadavkům na konkrétní stanovištní podmínky a účelu travního porostu. Nejčastěji jsou směsi sestavovány ze 3 až 5 druhů, z toho 40 - 50 % trsnatých trav, 50 - 60 % výběžkatých trav. Do směsí trav je vhodné přidat některou hluboko kořenící jetelovinu.
Výsevná směs trav: - pro svahy:
Lolium multiflorum jílek mnohokvětý
Festuca ovina kostřava ovčí
Festuca rubra kostřava červená
Poa pratensis lipnice luční
Agrostis tenuis psineček tenký
- pro plochá stanoviště:
Lolium perenne jílek vytrvalý
Festuca ovina kostřava ovčí
Festuca rubra kostřava červená
Poa pratensis lipnice luční
Agrostis tenuis psineček tenký
Trifolium repens jetel plazivý
Druhové složení výsadeb stromů a keřů by mělo vycházet z extremity půdního prostředí a vyplývá z poznatků ekologických nároků jednotlivých druhů. S tvorbou výsadbových a výsevních směsí dřevin pro obnovu vegetace na hlušinových substrátech souvisí i způsob rozmístění dřevin na ploše. V běžných technologiích byly doporučovány výsadby do pásů a do řad. Na základě výzkumů doporučujeme vytvářet při výsadbách dřevin shlukovitou disperzi, popř. skupinovitě shlukovitou disperzi, s dostatečným prostorem pro rozvoj travinného podrostu (vytváří se tak základ pro rozvoj organické části půdního substrátu, bohatý organický opad plodonosných keřů pozitivně působí jak na pedogenetické procesy, tak na "spotřebu" znečišťujících organických látek). Kombinace druhů dřevin stromového a keřového patra mají odpovídat určitému (vyššímu) sukcesnímu stádiu vývoje vegetace na typu stanoviště. Formování porostů je ovlivněno ekologickými vazbami v rámci sukcese společenstva.
Podle vlhkosti substrátu a svažitosti terénu současně podle vlivu a rozvoje kořenového systému jsou navržena výsadbová schémata pro tři základní zóny, tomu odpovídá druhová skladba dřevin:
vlhká a podmáčená stanoviště :
o olše lepkavá (Alnus glutinosa) - rychle rostoucí, vysoká spotřeba vody, hluboko kořenící;
o jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) - vysoká spotřeba vody, hluboko kořenící;
o vrba košíkářská (Salix viminalis) - snáší kolísavou hladinu spodní vody, stabilizační účinky;
o střemcha hroznatá (Padus racemosa) - keřové patro, stabilizační účinky;
o brslen evropský (Euonymus europaeus) - keřové patro, stabilizační účinky;
o javor babyka (Acer campestre) - keřové patro, stabilizační účinky;
stanoviště vhodná k zalesnění (dosadby do spontánních skupin, plochy, svahy s prostupným podložím - rostlým, hlušina):
o javor klen (Acer pseudoplatanus) - pozitivní biologický účinek v navrhovaném druhovém složení;
o dub letní (Quercus robur) - hluboko kořenící, stabilizační účinky,pozitivní biologický účinek v navrhovaném druhovém složení, dlouhověká cílová dřevina ;
o lípa srdčitá (Tilia cordata) - hluboko kořenící, odolná dřevina, vytvářející kvalitní listový odpad;
o jeřáb obecný (Sorbus aucuparia) - odolná, plodonosná dřevina, vytvářející kvalitní listový odpad;
o líska obecná (Corylus avellana) - keřové patro, stabilizační účinky
o javor babyka (Acer campestre) - keřové patro, stabilizační účinky
o růže šípková (Rosa sect. caninae) - keřové patro na okraj lesního porostu, stabilizační účinky;
o kalina obecná (Viburnum opulus) - keřové patro, bohatá organická hmota s listovým opadem;
o krušina olšová (Frangula alnus) - keřové patro, odolný keř, snáší zastínění;
o bez černý (Sambucus nigra) - keřové patro, odolná dřevina, podílející se na dekontaminaci půdního profilu, stabilizační účinky.
stanoviště s extrémním půdním krytem (hlušina, stavební suť, těžce prostupné podloží pro kořenový systém)
o topol osika (Populus tremula) - rychle rostoucí odolná dřevina;
o bříza bělokorá (Betula pendula) - široká ekologická amplituda, vynikající vliv na půdní podloží velmi brzy po výsadbě, rychle rostoucí, dobře využívá půdní prostor, pionýrský druh, postupně nahrazován dlouhověkými dřevinami
o lípa srdčitá (Tilia cordata) - hluboko kořenící, odolná dřevina, vytvářející kvalitní listový odpad;
skupiny keřů: hloh obecný (Crataegus laevigata), dřín obecný (Cornus mas), svída krvavá (Swida sanquinea), růže šípková (Rosa sect. caninae).
Podrobné rozpisy výsadbového materiálu, vycházející z autochtonní skladby, charakteru stanoviště a funkčního využití, byly zpracováno v roce 2001 (Stalmachová, 1999: pro úkol č. 231: Výzkum komplexního řešení trvalé vegetace v krajině zaměřené na řešení deficitních ploch vegetace s požadovanými účinky v daném prostředí).
4.4.2.3. Prostorové uspořádání
Uváděn je příklad prostorového uspořádání pro rekultivaci území Karviná - Louky. Výsadbové schéma a prostorové uspořádání může být aplikováno i pro užití v jiných typech krajin
Jilmová doubrava?
Střemchová jasenina
+) PK - prostokořenný sdabní materiál , B
- kontejnerovaný materiál, materiál s kořenovým balem
Vrbotopolový luh
Ptačincová olšina
Keřové a lemové porosty
? 
4.4.2.4. Výšková struktura
Pro ssf asanační je při plánovaných výsadbách vhodné preferovat porostní skupiny přírodě blízké a přirozené. Z toho vyplývá i výšková struktura jednotlivých porostů (od trvalých travních porostů až po enklávy a koridory s úplnou zonací: lemem, porostním pláštěm a zapojeným porostem (viz obr. č. 1, dle Formana, 1993).
4.4.2.5. Management plošných článků
Metody biotechnických rekultivací jsou založeny na využití technických a technologických postupů, jejichž cílem je relativně rychlá možnost využití rekultivovaného území k pěstování hospodářsky významných rostlin, popř. jiných způsobů využití území (vodohospodářské rekultivace, obnova krajinných prvků a složek v území, obnova zastavěné části apod.).
Při výběru optimálních způsobů rekultivačních prací se vychází z řady konstantních a variabilních faktorů. Mezi konstantní faktory patří geografické, geologické a pedologické podmínky krajiny, nadmořská výška území, biogeografické, fytocenologické a zoocenologické vlastnosti území, úložní poměry těžené suroviny, kontaminace ovzduší průmyslovými škodlivinami, stupeň industrializace a urbanizace území, typ hospodářské činnosti apod. Variabilní faktory se vztahují k technologii exploatace, tj. k morfologické a geopedologické charakteristice devastovaných území, k hydrologickým podmínkám území apod.
V současné praxi jsou metody rekultivací zaměřeny na jednotlivé krajinné prvky v území, tj. dochází buď k fragmentaci území, nebo naopak k "velkoplošným řešením". Dotčené oblasti se tak postupně mění ve vysídlené plochy, sanované inertním materiálem, s realizací rekultivačních opatření, jejichž způsob a cílová kultura závisí na době provedení.
Požadavek ekologické, ekonomické, zdravotně-hygienické, kulturní a estetické vyváženosti rekultivované krajiny je nutné řešit úměrným zastoupením všech základních typů krajinných složek a prvků, při respektování všech přírodních a sociálně- ekonomických faktorů uplatňujících se v dané oblasti:
1. Ekologickou vyváženost v krajině lze dosáhnout zabezpečením dostatečného prostoru pro rozvoj ekologicky stabilních přírodních a přírodě blízkých typů terrestrických, semiterrestrických a akvatických ekosystémů.
2. Ekonomická efektivnost rekultivované krajiny je dána vhodnou volbou hospodářského využití rekultivovaných území, tj. od zemědělských typů rekultivací ve vhodných lokalitách, přes lesnické typy až po vodohospodářské a sadovnicko-krajinářské typy rekultivací. V poslední době má velký význam možnost využití prostoru pro zpětnou výstavbu např. objektů pro podnikatelskou činnost nebo speciálních sídelních útvarů.
3. Zdravotně-hygienická nezávadnost rekultivované krajiny je nezbytným požadavkem pro jakékoliv následné využití území, od průmyslového, přes urbanizaci, zemědělskou nebo lesnickou činnost, až pro využití rekreační. Proto je nutné zabezpečit zdravotně-hygienickou nezávadnost území minimalizací imisního zatížení, vhodně tvarovaným reliéfem s ohledem na mezo- a mikroklimatické poměry, kvalitou použitých rekultivačních substrátů, schopných vytvořit v průběhu pedogenetických procesů biologicky aktivní půdu, vyrovnanými vlhkostními poměry v substrátu v rekultivované územní části, začleněním dostatečného množství různě velkých ploch druhově pestré autochtonní vzrostlé trvalé zeleně apod..
4. Kulturní, estetickou a rekreační hodnotu rekultivovaná krajina získá modelací vhodných tvarů reliéfu a zabezpečením realizace škály typů rekultivací. Estetickou hodnotu rekultivovaného území zvýší začlenění vodních ploch a vodních toků (s přirozeně modelovanými břehovými partiemi), výsadeb rozptýlených skupin stromů a keřů, zalesněných a křovinatých enkláv, výsadeb liniových a pásových koridorů v zemědělsky rekultivovaných částech území, začleňování pomologických typů rekultivací (s pěstováním ovocných dřevin se zatravněním), začleňování trvalých travních porostů, mezí apod.
Konkrétní kritéria ovlivňující stanovení způsobů, rozmístění, pěstování a údržby zakládaných krajinných prvků a složek (především mimolesní zeleně) je předmětem řešení grantu GA ČR. Výsledky budou publikovány v letech 2002 a 2003.
4.4.3. Zásady projekčního zpracování
4.4.3.1. Lokalizace v území
Jednotlivé vegetační články s fcí asanační jsou v území lokalizovány v závislosti na způsobu, rozsahu a velikosti poškození, v závislosti na cílovém řešení rekultivace (obytná zóna x přírodní zóna; zemědělská rekultivace x lesnická rekultivace apod.). Lokalizace vegetačních článků musí vycházet z konkrétních podmínek krajinného segmentu a rámcové vymezování může být zavádějící až nebezpečné (v území relativně ekologicky stabilním "stačí" metodicky podepřené vzdálenosti jednotlivých biocenter a biokoridorů, území s vysokým stupněm degradace a devastace vyžadují minimálně 1x hustší síť, atd.).
4.4.3.2. Výběr druhové skladby
Stanovení druhové skladby vychází:
1. z vegetačních poměrů krajinného segmentu, včetně širších územních vztahů;
2. z konkrétních stanovištních podmínek (abiotických faktorů, tj. pedologické, hydrické a klimatické poměry)
3. stanovení rekultivačního cíle;
4. stanovení charakteru mimolesní vegetace s asanační funkcí (linie, skupina, porost ...)
5. z požadavku upřednostňovat autochtonní druhovou skladbu ve výrobní a přírodní zóně.
4.4.3.3. Stanovení prostorové skladby
V běžných technologiích byly doporučovány výsadby do pásů a do řad. Na základě výzkumů doporučujeme vytvářet při výsadbách dřevin shlukovitou disperzi, popř. skupinovitě shlukovitou disperzi, s dostatečným prostorem pro rozvoj travinného podrostu (vytváří se tak základ pro rozvoj organické části půdního substrátu, bohatý organický opad plodonosných keřů pozitivně působí na start a průběh pedogenetických procesů). Kombinace druhů dřevin stromového a keřového patra odpovídají sukcesním stádiím spontánního vývoje vegetace na daném typu stanoviště. Formování porostů je ovlivněno metodami řízené sukcese společenstva.
4.4.3.4. Technologie výsadeb a péče
Vzhledem k požadavku rychlého vyplnění půdního profilu kořeny budou dřeviny v navrhovaných skupinách a lesních pásech vysazovány v hustém sponu, tj. keře 2 - 4 ks/m2, stromy 4 ks/m2. Zatravnění povrchu doporučenou směsí bude provedeno před výsadbou dřevin. Údržba výsadeb bude spočívat především ve vyžínání plevelů vyšších než 30 cm ve výsadbových mísách jednotlivých dřevin v prvním a druhém roce po výsadbě. Po této době bude travinný drn natolik kompaktní, že neumožní průnik diaspor invazních druhů bylin.
Pro rekonstrukci porostu v rámci technické rekultivace je nutné vytvořit základ půdního profilu překryvem hlušiny úrodnými vrstvami zemin (ve vrstvě minimálně 0,50 m).
Pro úspěšnou výsadbu je vhodné použít 3 až 5-leté sazenice stromů a 2 až 3-leté sazenice keřů s vyspělým kořenovým systémem tak, aby po zakořenění ihned plnily požadované funkce pro regeneraci půdního substrátu.
Stromy s balem, prostokořenné stromy a keře a s balem by měly být vysazovány do jamek o průměru 0,80 m s nalepšením půdy. Stromy je nutné opatřit jedním kůlem s úvazkem. Pro prostokořenné keře postačí výsadbové jamky o průměru 0,50 m bez výměny půdy v rostlém půdním profilu (ochranné pásmo vedení VN) nebo s výměnou půdy ve výsadbových jamkách.
Druhové složení výsadeb stromů a keřů vychází z určité extremity půdního prostředí v raných fázích biologické rekultivace a vyplývá z poznatků ekologických nároků jednotlivých druhů. S tvorbou výsadbových a výsevních směsí rostlin pro obnovu vegetace na sanovaných substrátech souvisí i způsob rozmístění dřevin na ploše.
4.4.4. Dodatky
4.4.4.1. Ukázky typických výsadbových schémat
Výsadbová schémata asanace sesuvného svahu, asanace kontaminovaného území a asanace a rekultivace poklesových území vychází z podobných stanovištních poměrů, proto jsou uvedena pouze výsadbová schémata rozdílných přístupů při prostorovém uspořádání výsadeb.
Kamenolom Tišnov - Předkláštěří
Vzhledem k charakteru substrátu je nejvhodnějším způsobem založení porostů síje semen v podzimním období (po dozrání semen v přírodě). Pro vlastní výsevy a výsadby je vhodné suť lehce překrýt skrývkovými zeminami ( min 20 cm). Substrát zapadne mezi jednotlivé kameny a vytvoří mikrostanoviště pro snadnější vyklíčení a vzcházení semen dřevin.
Pro dotčené území je velmi vhodnou metodou také přirozená ecese druhů z genetických zdrojů v blízkém okolí (vrch Dřínová - severozápadní svah mimo kamenolom, fragmenty přirozených porostů přímo v lomu, PP Květnice, biokoridor Besének a Svratka). Přirozená ecese je sice poměrně zdlouhavou metodou rekultivace, ale při přípravě substrátu v rámci technické rekultivace (překrytí ploch skrývkovými zeminami - rendzinami, přidáním zemin na povrch sutí (podpora mikrostanovišť pro úspěšné uchycení diaspor dřevin a bylin) je možné vytvořit předpoklady pro rychlejší zarůstání. Na plochách (dřínové doubravy) je vhodné vysadit 2-3 leté sazenice nosných druhů dřevin (viz následující tabulka).
Výsevné schéma (procentuální zastoupení nosných druhů ve výsevních směsích dřevin)
S+ - výsadba sazenic do jamek - sazenice prostokořenné v předjarním období (dostatek vláhy) - výsev semen je dlouhodobý, protože semena těchto druhů jsou přeléhavá.
Karviná - Louky
Významným faktorem ovlivňujícím úspěšnost a kvalitu obnovy půdního profilu na rekultivovaných plochách hlušin je zapojený porost bylinného patra. Sanační funkci plní především kořenový systém. Ten se primárně podílí i na samočistících procesech probíhajících v půdním subsystému. Z tohoto důvodu je vhodné používat výsevné směsi hluboko kořenících jetelovin a travin. Do výsevných směsí jsou upřednostňovány druhy nízké a výběžkaté s výraznou schopností vegetativního rozmnožování, druhy které pozitivně ovlivňují fyzikální a chemické vlastnosti půdního substrátu. Součástí jednotlivých typů porostů (doporučeného druhového složení) je návrh odpovídající výsevné směsi pro bylinné patro.
Doporučené druhové složení výsadeb:
Jilmová doubrava
+) PK - prostokořenný sadební materiál, B .- kontejnerový materiál, materiál s kořenovým balem
Střemchová jasenina
Vrbotopolový luh
Ptačincová olšina
Keřové a lemové porosty
Mokřady a rákosiny
Porosty volné hladiny
Břehové porosty a porosty volné hladiny se budou formovat spontánně, imigrací diaspor vodních a mokřadních druhů rostlin z jižně položeného refugia genetické informace - z oblasti bývalých Mlýnských rybníků a z území "Za kostelem".
4.4.4.2. Doporučená a použitá literatura
o Stalmachová, B. (1995): Možnosti stabilizace sesuvných svahů biologickými metodami. Sb.Konf. Životní prostředí a průmysl, VŠB - TU, Ostrava.
o Stalmachová, B. (1998): Rekultivace území Bývalá koksovna Lazy, Orlová - Lazy. Posouzení vlivu kontaminace území na vegetaci. Závěrečná výzkumná zpráva pro OKD a.s., DPB Paskov a.s. Paskov.
o Stalmachová, B. - Šiřina P (1998): Vegetace v péči okrajinu - E-02 - Využití ekologické účinnosti vegetace pro zlepšení životního prostředí v krajině exploatované hlubinnou těžbou. Grant MŽP ČR, VŠB-TU Ostrava - VÚOZ Průhonice, 1996, 1997, pokračování 1998.
o Stalmachová, B. (1999): Využití "strategie řízené sukcese" pro rekultivaci hornické krajiny OKR. Sb. konf. "Hornická Příbram ve vědě a technice", Z - zahlazování následků hornické činnosti, Z6:1-12 s.
o Stalmachová, B. (1999): Mapa rekonstrukce prvků mimolesní trvalé vegetace ve volné krajině ČR. In: Jech, D. a kol.: "Výzkum komplexního řešení trvalé vegetace v krajině zaměřené na řešení deficitních ploch vegetace s požadovanými účinky v daném prostředí". Závěrečná výzkumná zpráva úkolu č. 231, VÚOZ Průhonice, VŠB-TU Ostrava, MŽP ČR (prosinec 1999).
o Stalmachová, B. (2000a): The importance of the vegetation for ecological and social values of a mining landscape regeneration. Zeszyty naukowe Politechniki Śląskiej Gliwice Polsko (9 stran, v tisku).
o Stalmachová, B. (2000b): The Reconstruction of Permanent Greenery Elements in the landscape of the Ostrava County. In: Fečko, P. (ed): Enviroment and Mineral Processing. I. - Environment. Proc. Internat. Symp., Mining University Ostrava (5 pp).
o Stalmachová, B. (2001a): Řízená sukcese - metoda řešení regenerace hornické krajiny. Sb. konf. Člověk-krajina-kultúra. Banská Bystrica: 56-65 pp.
o Stalmachová, B. (2001b): Sanace a rekultivace lomu Předkláštěří (Tišnov) - Rekultivační záměr. Závěrečná zpráva. OÚ Brno-venkov.
o Stalmachová, B. (2001c): The Mining Landscape Restoration by the Using of the Directed Succession Methodology (Model Habitat: Louky, Karviná District). Proc. of the Czech-Polish symposium - Mining Landscape of Upper Silesia, Ostrava, říjen 2001.
Go back on:
http://mujweb.cz/www/krajina.vegetace/
http://landscape.hyperlink.cz/stz/a.htm